Oheň plál na její hrudia v uších jí prskalo miliony ran
kůže se chvěla, na ní spící lidi
přesto činí ji bolest jak zobáky vran.
Ona krvácí a stále kvete
věří v oheň, který věčně plá
je to hra o čas, který jednou smete
ono klokotání co k srdci doléhá.
Tam oheň spaluje, co vrány zasely,
tam se živí jediný cit
když kráva v dálce dunivě zavelí,
může jen blázen na zrádné cestě hnít.
Žádné komentáře:
Okomentovat