Dnes se mi chce psát o barevnosti v nás a v Přírodě. Jsem teď silně ovlivněna životodárnou silou cigánských písní a tanců. Jakoby barevnost jejich kultury byla spjata s letošním podzimem. Je to silnější než kdykoliv zpátky v mém životě. Ta muzika snad léčí. Ty emoce v nás při ní vychází z nás a to bude to léčivé. (Zde je zjevná návaznost na předchozí příspěvek.)
Barevnost je pro mě tvořením. To je jakoby každá originální bytost přidala další svůj otisk do krajiny života. Je to krásné, když sami hledáme, chápeme a "vlastními silami" tvoříme. Když jsme prostí strachu a obav, prostě to zkusíme. Ono se to povede a ta radost je pak neporovnatelně větší, než když nás stále někdo vede za ručičku a říká co a jak a kde a kdy a proč... Naše intuice je nejcennějším poradcem. Takový člověk je pak bohatý a svobodný.
Naše konzumní společnost má své pozitivní stránky. (Tady by mohl být ten usměvavý obličej.)Tím, jak si lze všechno koupit, motivuje svobodné lidi k tomu, aby si vyrobili a vytvořili vše, co potřebují. S tím jde ruku v ruce pokora, skromnost a pracovitost. Vznešené vlastnosti, krásné ctnosti. Kdo přežije se zdravým rozumem čas konzumu, přežije i tu největší krizi ve štěstí, lásce a moudrosti.
Když potkáte lidi, kteří si chtějí hrát na prosluněné louce, tak neváhejte a přidejte se. Hraní léčí duši. Člověk se raduje v přítomném okamžiku, tvoří a miluje... Děkuji lidem, se kterými si mohu hrát.
 |
| Podzim na Sulově |
