Historie svící a princip působení

 Ušní a tělové očistné svíce

Už staří Kelti a Slované věděli, že pokud se na těle projeví choroba, je správný tok energií narušený. Používali proto kůru stromů (většinou březovou) stočenou do tvaru trychtýře a léčivé byliny k vytahování škodlivin z těla. Mnohaletým praktikováním došli k poznání, že ponořením svíček do včelího vosku trvá hoření déle. 

Sušené a nadrobno drcené byliny lze vmíchat do roztopeného vosku. Jejich energie a léčivé obsahové látky pronikají po vnitřních stěnách svíce pod kůži na postiženém místě. Lze mluvit o komínovém efektu. Zároveň vzniká podtlak uvnitř svíčky, který vytahuje z těla škodliviny. Tzn., že svíce umí pomáhat při zánětech, bolesti, křečích, otocích, podlitinách, žlučníkových či ledvinových kamenech, cystách atp.

Ušní a tělové svíce do jisté míry kombinují metodu moxování a baňkování. Uvolňují se energetické bloky, čímž je nastartován samoléčebný proces v organismu.
Pokud při léčbě využijeme sílu představivosti, můžeme léčivé účinky ještě znásobit. Tento postup nemá vedlejší účinky, čerpá z vědomostí našich předků a představuje velmi účinnou metodu přírodní léčby.